Barevnost v keramice

Jedním ze zásadních témat v keramice je barevnost. Jak se jí vlastně dosahuje? 

 
V keramice barvy nefungují jako v počítači nebo na papíře. Nenastavíte si CMYK a nezajdete do obchodu a nekoupíte si odstín "rumělka". Takhle to prostě nefunguje. Jistě, jsou k dispozici různá barvítka a dnes i spousta moderních materiálů, ale výsledek vždy závisí na mnoha dalších okolnostech, jakým je třeba použitá hlína, teplota výpalu, druh pece, hustota glazury, či rovnoměrnost teploty při výpalu.
 
Barevnost se odvíjí od použitého materiálu (kdo četl můj předchozí článek na blogu ví, že například jedna a tatáž glazury bude vypadat na každé hlíně jinak). Jenže to co je na keramice barevné nemusí být nutně jen glazura. Takže si to postupně vysvětlíme, podle toho, co používáme v naší dílně.
 
Engoba: to je tzv. nástřepí, což znamená, že na původní střep (rozuměj věc, kterou chci pokrýt jinou hlínou, vůbec nejsem schopná najít vhodnou formulaci, ale tak nás to ve škole naučili a já neumím používat jiné slovo) se nanese buď stejná, ale obarvená hlína, nebo úplně jiná hlína. Tím si vytvoříte slaboučkou vrstvičku jiné hlíny. Do této vrstvičky můžete vcelku dobře rýpat, takže takhle vznikají ryté dekory. Barevnost je pak omezená teplotou výpalu. Čím níž budete pálit, tím víc barev máte k dispozici, ale střep pak nebude tak odolný. Nástřepí se většinou nanáší na ještě vlhkou věc. My takhle barvíme mačkané misky, mačkané hrnky a také si tak vytváříme lepší povrch pro glazování tmavé šamotové hlíny. Většinu produktů z tmavé hlíny namočíme do bílé (nebarvené) engoby, usušíme, přežahneme a naglazujeme barevnými glazurami. Ty pak díky bílému podkladu vycházejí krásně syté. O tom jsem ostatně psala také v článku "Kam na ty nápady chodím".
K dispozici však máme díky vysoké teplotě našeho výpalu pouze modrou, šedou, pistáciovou, žlutou a růžovou, přičemž u té růžové to byl velký zázrak a velká náhoda, která vznikla cestou pokus omyl. Sytost engoby se pak odvíjí od toho, jak jí zrovna rozmíchám, jestli je hustší nebo řidší a také to závisí na tom kolik zrovna dostane stupňů, přičemž i deset stupňů hraje roli. A jsme u toho: pec pálí nerovnoměrně a hodně záleží na tom, na jakém místě daná věc zrovna stojí.
 
DSC_3130        DSC_3444
 
Pak tu máme podglazurové barvy:
To je barvička, kterou se maluje na suchý nebo přežahnutý střep a pak se schová pod transparentní glazuru. Dnes už je velká škála podglazurových barev a spousta z nich vydrží i naši vysokou teplotu nad 1200 stupňů. My nejvíc pracujeme s kobaltovou modrou. Ta se pod glazurou tak pěkně rozpíjí. Pak používáme úplně moderní speciální barvy, které fungují zároveň jako glazura a mají spoustu skvělých vlastností, třeba, že když na ně po nanesení šáhnete, tak se nerozmazávají. To je velká výhoda, veřte mi. Jejich barevnost pak také závisí v jak silné vrstvě je naneseme a na jakém místě v peci byly vypálené.
 
DSC_3418                DSC_4041                  DSC_4044
 
 
No a pak glazury:
Glazury jsou obří a nekonečnou kapitolou a jejich konečný vzhled závisí na mnoha podmínkách. Já nejsem odborník. Glazury si kupuju, ale většinou je nepoužívám v podobě v jaké si je koupím (kromě transparentní glazury), ale různě si je domíchávám, mixuju a barvím. Je to z toho důvodu, že většinou ta kupovaná glazura úplně nesedí s našimi hlínami, tak je musím přizpůsobit. A pak je to i proto, že tak získám zcela unikátní, těžko napodobitelný vzhled.
 
DSC_9964         DSC_4024          DSC_4008
 
Všechno se pak také odvíjí od toho v jaké atmosféře se výpal odehrává. Třeba měď vychází v oxidaci zeleně, v redukci pak červeně. Oxidace probíhá v elektrických pecích, redukce v plynových a v pecích na dřevo. V pecích na dřevo je to ale totální alchymie s naprosto nejistým výsledkem.
 
A to je velký rozdíl mezi malou keramickou dílnou a velkou fabrikou, protože ta má technology, kteří se starají o stabilitu výroby. Všechno se váží na přesných laboratorních vahách. Pece jsou kontrolované. Celý proces je zkrátka daleko přesnější než u nás. Já navíc občas něco prostě smíchám a pak čekám. A většinou si to nenapíšu... na to jsem prostě moc líná.
 
A na závěr jen tak pro příklad: pokud si spálíte ovocné dřevo, z toho popelu uděláte jemný prášek, ten pak smícháte se živcem v určitém poměru, tak vám v peci na dřevo vyjde zelenomodrá glazura. V elektrické pak žlutohnědá. A když smícháte živec, křemen, nevímco a železo, tak vyjde v redukčním výpalu hodně podobná glazura, i když železo vychází v oxidaci červenohnědě. Doporučuju se podívat na tohoto chlapíka. Pálí v plynové peci a používá právě výše zmíněnou glazuru obsahující železo.
 
IMG_2649    
Práce mého oblíbence, britského keramika Floriana Gadsbyho.