Bohumile! Kurva se neříká...

 

Přiznám se, že se občas rozčiluju, někdy víc než občas... proč se pořád lidi ptaj na to samý, vždyť je to jasný. Třeba zprávy začínající větou: "V eshopu toho moc nemáte". To je snad každá druhá zpráva a já si držim hlavu v rukou a řikám nahlas v dílně ostatním (dvoum): "Už zase!!! Už zase chtěj vědět, proč toho máme tak málo. To jim musim furt dokola vysvětlovat, že nejsme stroje, že to všechno dělaj lidi a každej ten hrnek, příborník, talíř vezmeme asi dvacetkrát do ruky. Všechny tečky děláme jednu po druhý štětcem, chlupy kočkám jeden po druhym pastelkou. Prostě furt dokola a pak se to skoro pět dní pálí a prostě to sakra trvá dlouho!!! A navíc občas do toho taky řešíme osobní věci a nepracujeme a někdy řešíme dokonce osobní sračky a to pak už vůbec nepracujeme."

Pak se vždycky uklidnim a řeknu si: ne, není to jasný. Ty lidi to přece neví. Stejně jako já nevim, proč se ten kabel zapojuje zrovna sem, nebo proč když napíšete do týhle tabulky tohle písmenko, tak se změní celý nastavení.

A pak někdo řekne, že by to možná chtělo víc lidí na tu práci. A u toho bych se ráda zastavila trochu víc a tím také vysvětlila, proč to není tak jednoduchý. Keramika je řemeslo, které se nenaučíte za pár dní. Musíte si to poctivě vysedět u kruhu, vystát u stolu (naši kurzisti by mohli vyprávět jak náročné je už jenom si správně zválet hlínu). Musíte vymodelovat tisíc uší, aby to bylo konečně ono. Keramici, kteří ovládají řemeslo tak, že jsou schopni pracovat rychle a efektivně a chtěli by pracovat pro někoho jiného, jsou nedostatkové zboží. Navíc postupy jsou v každé dílně hodně jiné. Vůbec není jednoduché se rychle zapojit. Zaučování i zkušenějšího keramika je na dlouhé lokte. A v neposlední řadě je tu rukopis. Jde o plastické vytváření a rukopis je tu hodně znát. Například tvar je v podstatě nepřenosný. Pro ten buď máte cit, nebo ne. Naše brigádnice, která u nás především dekoruje a retušuje pozná, že tohle jsem dělala já a tohle Martin. Martin je velmi zkušený keramik a opravdu vzácně se doplňujeme. To co nezvládnu já, zvládá on a naopak. To co děláme je výjimečné a tuto výjimečnost si chceme udržet. Nemůžeme z toho udělat manufakturu, tím by se celá výjimečnost vytratila. Tím pádem však naše zboží bude nadále velmi limitované. 

Taky se učím být nad věcí. Pořád si říkám, že až se mě zase někdo tváří v tvář zeptá proč je to tak drahý, tak se nerozčílím a nevyhrknu ze sebe: protože je to asi ruční práce (v duchu zazní: kurva asi, ne???!!!), ale usměju se jako anděl a líbezným hláskem řeknu: protože je to výjimečné!

Ano! Učím se vážit si sebe a své práce a učím se se neurážet. A je to teda kurva těžký!