O mně a Emě

Jmenuju se Bára Diduchová a v roce 2013 jsem doma v jednom z našich nemnoha pokojů založila značku Ema Mamisu. Ten pokoj už byl rok vybaven svatebním darem v podobě hrnčířského kruhu.

Jak k tomu všemu došlo?
Na gymplu jsem chodila na kroužek keramiky a mým velkým snem bylo mít jednou keramickou dílnu a umět si vyrobit hrnek. Toť mé ambice. Tenkrát jsem ještě netušila, jak jsem cílevědomá. Po gymplu jsem si tedy prosadila Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Pak následoval peďák, ale to je jiná kapitola. Po škole jsem se tak různě protloukala jako spolumajitelka čajovny, jako učitelka, jako provozní v čajovně.

Jak vzniknul název Ema Mamisu?
Kdysi dávno, byla to taková dlouhá anabáze při vymýšlení názvu pro čajovnu. Dost jsme se u toho tenkrát nasmáli.

Po letech se v mé hlavě začal rodit plán živit se tím, co jsem vystudovala. A když jsem si po vzoru všech začala vymýšlet nějaké obchodní jméno, tak jsem si vzpomněla na Emu s mísou. A bylo. Pak to trvalo ještě asi tak rok nebo dva než Ema spatřila světlo světa. To bylo v červnu 2013. Dostala jsem padáka. Takže velká výzva. Konec vymlouvání.  Sen se mohl začít plnit.

Na začátky se můžete podívat zde.

Po roce pendlování mezi domovem a jednou školní keramickou dílnou přišel ten pravý čas. Ema měla dobře nastartováno. Potkala jsem se s designérkou Petrou Maškovou a společně jsme našly prostor na Letné a zařídily si plnohodnotnou dílnu. Spolupráci s Petrou jsme ale nakonec po dvou letech ukončily. 

A to jsem na to všechno sama?
Naštěstí ne. Já jsem hlava a po výtvarné stránce je to především má práce, některé produkty by ale bez spolupráce s ostatními vzniknout nemohly. Kromě designérky jsem také obchodní ředitelka, výkonná manažerka a marketingová specialistka. Dost často vytírám a balíky vám většinou balím já. K ruce mám skvělého točíře Martina Minkse, velice šikovnou spolužačku z Bechyně Petru, nadšenou a zručnou malérečku Lucii a především mého drahého manžela Petra, kterého můžete potkat na trzích a který je taková holka pro všechno. Často pomáhá dobrou radou a pořád nám něco vozí svojí milovanou Imprezkou. V neposlední řadě nás v dílně hlídá naše fenka Cane Corso Rozárka, která dost hlasitě vítá každého návštěvníka. V překladu říká: "Nazdaaar, nemáš něco dobrýho?" Hlazení dovoleno, někdy i vyžadováno.

1 (57 of 4)

Sen splněn!